Tentokrát mám pro vás příběh, co mi na mou prosbu napsal fajny synek..
Zase na mě Michal čeká v kavárně. Aby bylo jasno, bylo to dávno předtím, než jsme si spolu začali cokoliv bližšího.. A to chci něco vlastně já po něm. Ale už je zvyklý, tak si za těch 20 minut vyřídí telefony a je to. On je jak můj anděl..
"ahoj kotě, jak to jde?" "ahoj, ale jo, fajn" "takže jako obvykle" "ale zlato" "v pohodě,co máš na srdci" "jizvy.. ..napsal bys mi něco podle mého vyprávění" "jasně,ale proč myslíš, že to napíšu líp?" "protože k tomu máš blízko a napíšeš to bez emocí."
Před časem, už je to dost dlouho, jsem v Praze v jednom bistru poznala jednoho čechofrancouze.
Byl moc fajn a docela šikovný. Bavil se se mnou úplně stejně jako ty. Bez předsudků, nekázal mi, nechtěl mě ošukat..Už víš, proč to máš psát ty..
No a v jednom z mých mnoha nevalných období pro mě byl během pár týdnů člověkem, u kterého jsem věděla, že mu mužu věřit. Bavili jsme se spolu skvěle. Těch káv, hovorů a psaní si dlouho do noci. Občas jsem u něj zůstala do zavíračky. Nejvíc asi když mě nasral chlap nebo.. No většinou chlap. Michale, nekoukej na mě tak..! No dóbře, pokažde chlap.
" Nejsi ty vole polda?"
"Pokračuj."
No, tak jsme se docela často nezávazně stýkali, až jednou, když se vyjimečně napil se mnou, odhalila jsem mu mé nejtajnější věci a on prostě nevěděl, jak takový náklad uchopit. Přitiskl mou hlavu na rameno, já brečela a pak mu koukla do očí. Hladil mě s nima a já v nich byla celá.
Viděla jsem se v nich třeba za pět let. To se mi nestává. Prožila jsem s ním tu nejprocítěnější noc v životě, něco podobného jsem zažila až s tebou. On taky nebyl svatý, šukal rád, to se nepleť, ale s citama jinak šetřil a tak nějak se ty zadržované city vypustily mezi námi.
Ten večer jsme zůstali v restauraci sami dlouho po zavíračce. Nakonec mě vzal, posadil na bar a já poprvé v životě poznala, jaké je to s Francouzem. Oni milují život.
A sex je korunováním života. Proto se vám věnuje a nedovolí vám, aby jste se nevěnovala vy jemu. Jeho rty měly chuť jako žádné jiné a oči mě svlékaly samy. Vyznávali jsme si dlohou dobu pěstované city a já se položila a má kundička nevolala obvyklé šoustej, ale miluj.Šeptal mi do ucha nádherná slova a já byla ochotná poddat se maximálně. Všemu, co udělá. Byla jsem jeho.
Když v tom se rozrazily dveře a do sálu vběhli dva muži tmavší pleti vyzbrojení mačetami. Michel se jen otočil a dostal ránu. Já se rychle skryla. Ty gorily jen vybraly kasu a zmizely. Michela odvezla přivolaná záchranka, měl proraženou lebku.
Jak je osud krutý, když už jednou dostanu po čem toužím, vzápětí mi to vezme. Michel si poležel v nemocnici, ale ačkoliv jsem za ním ráda chodila, asi po týdnu mě tam potkala jeho matka. Vyštěkala mě i když ji Michel odporoval. Ten se nakonec vrátil do Francie za otcem. Sice na mě nezapomněl a psal mi jak jen to šlo. Asi po čtvrt roce mě navštívil.
Podal si ho můj bývalý přítel. Dal mu hodně agresivně najevo, ke komu patřím. Nemohla jsem se moc bránit.
Proto Michel opět zmizel a už se nevrátil. Jen nabídl, že můžu přijet za ním, ale co já tam..
Měl bistro na pobřeží, ale nakonec zahynul na moři. Toužila jsem pořád, aby se vrátil, ale nikdy jsme se už nesetkali, plánovala jsem si jet za ním, ale místo toho se staly věci, které mi nic takového nedovolily.
Tak, teď víš, co neví nikdo. A možná chápeš, proč se s tebou tak bavím. Jsi mu velmi podobný. Nechápej se jako náhradu, jen jsi ten typ. Jestli mi taky zmizíš, podruhé to nedám. Ty jsi moje deja vu a nedám si ho už vzít.
Vypnul jsem nahrávání a zíral na Lucku s otevřenými ústy asi minutu, než se ke mně přitiskla a její slzy mi skrápěly ruku. Kdo alespoň jednou přišel o člověka, kterého nestihl poznat, pochopí.
2024 ©