Je právě nedělní ráno když se jde Karolína učit matematiku na pondělní písemku. Bohužel jí to moc nejde a tak si vzpomene na spolužáka Petra ze základní školy. Je to už několik let co se od základky neviděli. Petrovi je už 20 let je o dva roky starší než Karolína i proto se jí na základce říkalo ošklivé káčátko. Petr byl pohledný, celkem vysoký a vypracovaný obyčejný kluk z vesnice.
Když Karolína vyťukala jeho telefonní číslo a ozval se ten hluboký, ale zároveň jemný hlas, začala se červenat a vlhnout. Řekla mu jen několik slov a také jestli by ji nebyl ochoten pomoci s matematikou. Petr řekl že klidně, že od základky se dlouho neviděli a že při příjemné večeři mohou probrat matematiku :-). Karolína po takovém rozhovoru byla totálně mokrá a musela si ve svém pokoji udělat radost a pořádně si protáhnout broskvičku. Po té si dala sprchu a krásně se vyšperkovala. Je to už dlouho, co s nikým nikde nebyla tak se není čemu divit.
Padlo 18:00 hodin a Petr se pro ní stavil, když jí poprvé uviděl, málem mu vypadly oči z důlků... už to nebylo malé ošklivé káčátko, ale dospělá a vyspělá slečna s krásnýma kozičkama a navíc v minisukni....a tak se není čemu divit, že ho to nenechalo chladným, péro se mu postavilo, jako když bičem mrskne. Bylo vidět že se mu tento typ holky moc libí. Karolína když ho po té dlouhé době spatřila, se začala hned červenat a taky... vlhnout..., ale zvládla to perfektně zakrýt, takže si toho Petr nevšiml. Měl co držet, aby to nebylo vidět. Byla už připravená a také navrhla, že by se mohli jít projít, že je na večeři ještě čas a také krásné počasí....
(pokračování příště)
2024 ©