Michele

Měl jsem prdel na maděru.

Po stažení z fronty mě dali na doléčení do jednoho belgického sanatoria, kde bylo ještě plno dalších vojáků.

Vyvázl jsem dobře, ale snad měsíc jsem se nemhol posadit.

Představte si, že ležíte celé dny na břiše a když se chcete projít, tak se jen pomalu šouráte.

Jediné, co mě drželo byla myšlenka na Kansas a Olomouc - starou vlast, kerou jsme opustili po krizi.

A také Michele. Mladé koťátko s nádhernými blond vlasy, které zasvětilo tyto časy samaritánství. Když vešla do pokoje, všichni vojáci byli ihned o poznání zdravější.

Tu poslat na frontu, tak i Němci přestanou bojovat a jede se domů. Připadalo mi, že i já jsem se jí docela zamlouval.
 Jednou při večeři byl ohlášen nálet. Jediné, co vám v takvou chvíli zbývá, je zalézt pod postel a doufat. Čirou náhodou jsem se pod tou mou potkal s Michele.

Její vyděšený pohled mě přiměl k tomu, abych stáhl z postele deku a přikryl ji. Držela se u mě schoulená a celá se třásla. Vzhledem k tomu, že byla skoro tma a zvenku se ozýval hluk, nikdo o nás nevěděl. Snažil jsem se ji uklidnit a hladil ji ve vlasech a po tváři.

Podívala se na mě a hned mě políbila. To mě povzbudilo a najednou jsme se vášnivě líbali a objímali. Nesměli jsme vzbudit pozornost, ale vášeň byla silná. Nasoukala se pode mě a vedla si mě přímo do jejího klína. Pod sesterskými šaty neměla kromě podvazků již nic a jak si mě přitáhla, neměl jsem problém do ní zajet.

Nikdy jsem nevěřil, že by se v takovém prostředí něco podobného dalo. Po tak dlouhé době bez kontaktu se ženami jsem byl jako sopka a ani jí netrvalo dlouho, než mi zaryla nehty do zad v bouřlivém, avšak příliš tlumeném vrcholu..

leželi jsme ještě chvilku v obětí a ani jsme nevnímali, že peklo kolem nás již utichlo.

Rozsvítila se světla a my se rychle začali sbírat ze země, aby nikdo nic nepoznal. Moje dávka a její šťáva z ní však musela stékat ještě dlouho.
Rychle se upravila a utíkala pomáhat ven.