Tak si říkám, co jste si asi mysleli, že následovalo.
A docela by mě to i zajímalo.
Mnohé asi zklamu.
Doprovodil jsem ji domů a něco málo po půlnoci vyrazil zpátky těch 200 kilometrů.
Naše schůzky na netu pokračovaly dál a my si pořád měli o čem povídat, a to jak v tom slušném i lechtivějším slova smyslu.
Jenže ta schůzka aspoň mě navnadila a začal jsem kombinovat, co se dalo podniknout a věřte nebo ne, netrvalo to ani moc dlouho a plán byl na světě.
Někde uvnitř jsem se klepal, jak moje sluníčko na ten plán zareaguje. Dodal jsem si odvahy a jednou večer jí všechno prozradil.
Plán byl jasný, společný víkend někde mimo domov a známé. Poznat se trošku líp navzájem.
Tu ránu jak mi spadl kámen, když s nadšením souhlasila, museli slyšet snad po celé republice.
Jen si vybrala místo a zbytek nechala zcela na mě.
Horská chata v Krkonoších, apartmán pro dva a krásné okolí se měli stát svědky našeho prvního víkendu. Díky internetu jsem všechno předem objednal a už se nezbylo než těšit na vybraný víkend.
A ten se nezadržitelně blížil.
Vzal jsem si v pátek půl dne volno a hned po obědě vyrazil pro svoje zlatíčko. Přivítání bylo krásné. Za kytičku jsem dostal sladké políbení a v objetí jsme na sídlišti budili trochu pozornosti.
Nasedli jsme do auta a vyrazili směr Krkonoše. Celou cestu jsem se pořád koukal na Jitku a nechtěl dlouho uvěřit, že se mi to nezdá.
Až když mě chytla za ruku, pochopil jsem, že nespím. Cestou jsme zastavili na svačinku, kávičku a políbení. Bylo kolem 18 hodiny, když jsme se v hotýlku ubytovávali.
Nádherná apartmá s manželskou postelí a luxusní koupelnou se nám na dva dny stalo domovem.
K tomu večeře při svíčkách a klidné posezení v útulné kavárničce.
Kolem půlnoci jsme se přesunuli do apartmá, abychom byli úplně sami a mohli se více věnovat jeden druhému. Otevřeli jsme lahvinku červeného a uvelebili se na pohodlném gauči.
Povídali jsme si a prokládali tu debatu častými polibky. I nejsilnější povahy však musí taky spát a i my jsme dospěli do toho stádia.
Zlatíčko se vydalo do koupelny a já o samotě přemýšlel, jak to bude pokračovat, když se z koupelny ozvalo:
„ Lásko, pomůžeš mi?“
Jen chvíli jsem zaváhal a pak se vydal do koupelny. Když jsem vstoupil, na pár sekund jsem zůstal stát jako socha. Stála ve sprše nahá, usmívala se na mě a prstíkem mi ukazovala, abych šel blíž. Na těch pár krocích jsem se stihnul svlíknout a vlezl jsem si k ní pod proud vlažné vody.
Podala mi žínku s tím, že potřebuje umýt záda. Teď si říkáte, že je to ohraná fráze, jenže ona zabírá. Pravda nebyly to jen záda, které jsem jí nakonec umyl.
Jak to pokračovalo?
To se věrní čtenáři doví někdy příště, pokud seberu odvahu a budu pokračovat v dalším datlování.
2024 ©