Nechtěl jsem Tě zklamat.
Nepoznávám sám sebe IV.
Donutil jsem se opět zasednout ke klávesnici a napsat pár řádků. Teda pokračovat v příběhu, který je pro některé možná neuvěřitelný, ale je jen na Vás, jestli ho budete brát jako fikci nebo skutečnost.
Ta noc byla opravdu cudná.
Spal jsem vedle Jitky, držel jí v náručí a připadal si jako ve snu.
Ráno jsem se probudil a hodně dřív než Jitka, sednul jsem si do křesla a pozoroval, jak je krásná, když klidně spí.
Kladl jsem si otázku, jak je něco takového vůbec možné.
Zrovna mi se poštěstilo strávit krásné chvíle s tou fantastickou holkou.
Seděl jsem v křesle asi 2 hodiny, než se Jitka probudila.
Nechápavě na mě koukala a nemohla pochopit, proč sedím v křesle a pozoruju ji. Moje vysvětlení jí asi moc neuspokojilo, vstala, dala mi sladkou pusu a zmizela v koupelně.
Po chvilce se vynořila ještě krásnější. Trošku se přikrášlila rtěnkou a řasenkou, tak jak to uměla jen ona. Nic výrazného.
Byl nejvyšší čas vyrazit na snídani.
Pěkně v klidu malé restaurace jsme se usadili a pustili se do jídla.
Při tom jsme probírali plán dne. Mě jen mrzelo, že se náš víkend krátí a večer si řekneme ahoj a ani jeden z nás nevěděl, jestli se něco podobného bude opakovat.
Ale ani to mi nesmělo zkazit ty chvilky, které jsem jí ještě měl pro sebe.
Dojedli jsme, zašli do pokoje, převlíkli se a vyrazili na procházku. Ruku v ruce jsme stoupali od hotelu směrem do kopců.
V batůžku jsem měl jen malou svačinku a láhev pití. Nešlo to jen tak, jít vedle ní a nepolíbit jí. To bych snad ani nebyl chlap.
Ani ne tak z únavy, jako z touhy si sednout vedle sebe a pokochat se krajinou, zastavili jsme se na louce a chvíli jen tak tiše stáli vedle sebe. V tom se to stalo.
Přitáhnul jsem si Jitku k sobě, objal ji a přisál se na její rty.
Chvíli to bylo to první nesmělé líbání, ale pak najednou jako by se uvolnily stavidla.
Měl jsem její ruce kolem krku a už se vůbec nebránila mým polibkům, ba naopak.
Dlouhé minuty jsme tam stáli v objetí a naše polibky nebraly konce.
Nevím jak, ale najednou jsem měl ruce pod jejím tričkem a cítil jsem v dlaních její hebkou pleť. Vůbec se nebránila a já se přestal kontrolovat.
Ne, nestydím se za to, nejsem kus šutru.
Pak ale najednou jako by zazvonil varovný signál. Jako by mi došlo, že není kam spěchat, že jí nemám jen na sex.
Cítil jsem k ní něco víc, ano, zamiloval jsem se. Vím, říkáte si, chlape, ty nejsi normální! A možná máte svým způsobem pravdu, ale mi je to fuk.
Chvíli jsme ještě stáli naproti sobě a koukali se jeden druhému do očí.
Pak mi Jitka jen špitla do ucha: „Děkuji“.
A tenkrát mi došlo, sama byla na vážkách a byla ráda, že jsem toho nezneužil.
Vám to můžu přiznat, v kalhotách jsem měl hodně těsno a mozek se pomalu přesouval jinam.
Přesto všechno zůstalo v mezích slušnosti a my zase ruku v ruce kráčeli zpátky k hotelu.
Byl nejvyšší čas na oběd a po něm se vydat na cestu k domovu. Víkend se chýlil ke konci a mi bylo nějak smutno.
Nevěděl jsem co, si bez ní počnu a kdy zase bude možnost si něco podobného zopakovat.
Viditelně ani Jitce nebylo zrovna veselo.
Držela mě za ruku celou cestu a myslím, že nám oběma se nechtělo tenhle společný víkend ukončit.
Jak se říká, v nejlepším přestat a já se toho budu držet.
Nebojte, tohle ještě není konec. Ještě se snad odvážím napsat pokračování.
Zatím tedy ahoj lidičky.
2024 ©