Sluníčko si vybralo jeden ze svých lepších dnů a krásně hřálo, když jsme dojeli díky navigaci bez bloudění k malému hotýlku na kraji města.
Nějak jsme netoužili po ruchu velkoměsta za okny a tak jsme si vybrali klidnější místo. Moc se ale s námi nepárali, rychle nás zapsali do počítače, strčili nám klíče a basta. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav.
Nebudu si ale stěžovat, takhle rychlovka nám nemohla pokazit náladu a vyrazili jsme po schodech do patra, kde jsme měli strávit další dva dny našeho výletu.
Oč bylo chladnější přijetí, tím byl příjemnější pocit při pohledu na naše hnízdečko. Tolik místa pro dva lidi je až hřích, ale co už, určitě jsme měli v plánu ho plně využít.
Byl čas opožděného oběda, tak ani my jsme nechtěli zůstat o hladu. V recepci nikdo, tak co teď. V cizím městě se dost těžko vyráží někam, kde je slušné posezení, vzorná obsluha a chutná krmě.
Inciativu vzala do svých rukou Jitka. Popadla mobil, vyťukala číslo naší kamarádky Ivy a to by nebyly asi ani ženské, kdyby nedaly dohromady to nejlepší řešení našeho dilema. Sice se zapovídaly na čtvrt hodiny, ale jakmile Jitka zaklapla svoje véčko, hned mi oznámila, kam se vydáme za dobrým obědem.
Sedli jsme do auta a vyrazili směrem k centru. Pravda navigační smysl Jitka opravdu neměla, takže jsem nakonec musel zastavit a doptat se na benzínce, kudy se dostanu k restauraci, kterou nám Iva doporučila. Málem jsem puknul smíchy, když jsem se dozvěděl, že jsme asi 200 metrů od ní a navíc jsme kolem ní dvakrát projeli, jen jsme vždy zahnuli o ulici dřív.
Nechali jsme teda auto na parkovišti té benzínky a k restauraci došli pěšky. Pěkně za ručičky jako dva milenci jsme si vykračovali a nastavovali tváře hřejivému slunci.
Útulnost restaurace nás překvapila, a protože nebylo zrovna plno, mohli jsme si dokonce vybrat malý útulný box, kam jsme se usadili a čekali na obsluhu.
Objednali jsme si pití a listovali jídelním lístkem. Nemohl jsem si vybrat a tak jsem nechal výběr na Jitce. Jako by mě znala už dlouho, bez váhání mi objednala mi krůtí medailonky s ananasem a k tomu opečené brambory. Sama si objednala svoje oblíbené těstoviny se sýrem a kuřecím masem.
I když nemusela, pořád myslela na svoji postavičku a jídelníček tomu přizpůsobovala. Chvíli jsme jen tak seděli, usrkávali džus a mlčeli. I v tom mlčení ale bylo cítit, že spolu komunikujeme beze slov. Souznění duší, jak by mohl říct básník.
Mlčení přerušil číšník, který nám donesl oběd a naservíroval nám ho na stůl. S chutí jsme se pustili do jídla a vychutnávali si pohodu, jaká nastala. Dojedli jsme, dopili, zaplatili a vydali se k autu. Jako by nás ten oběd zmohl a usedli jsme na lavičku, které jsme si cestou tam ani nevšimli.
Seděli jsme těsně u sebe a Jitka se ke mně choulila jako mazlící se kotě. Pyšně jsem se rozhlížel kolem, jestli nás někdo vidí a třeba mi i mírně závidí. Jako pošetilý stárnoucí seladon jsem musel připadat mladším ročníkům, kteří šli kolem nás, ale mi to bylo jedno, a když mi navíc Jitka dala sladkou pusu, nebudu ani popisovat, jak krásně jsem se v tu chvíli cítil.
Ještě pevněji jsem Jitku objel, přitáhnul si jí k sobě a přisál se na její rty. Těžko říct jak dlouhý čas jsme strávili líbáním na lavičce, ale malá chvilička to nebyla. Vyrušil nás až zvonící mobil. Volala Iva, aby se s námi domluvila, v kolik a kde se sejdeme.
Při pohledu na hodinky jsme zjistili, že máme ještě 3 hodiny čas. Plán rychle vymyslela Jitka. Zajdeme do hotelu, odpočinem si trošku a dáme se do gala na večerní akci. Nic jsem nenamítal a taky jsem chtěl, aby se mohla Jitka v klidu nastrojit, tak jak potřebovala.
Dojeli jsme k hotelu, zalezli na pokoj a já se uvelebil v křesle. Je to ostuda, ale dopadla na mě únava a já usnul. Nespal jsem ale moc dlouho.
Probudila mě Jitka. Klečela u mě zahalená jen do ručníku s čerstvě umytými vlasy. Když zjistila, že jsem vzhůru, sedla si mi na klín, objala mě a políbila na rty.
Co se dělo než jsme vyrazili na večerní akci si nechám zatím pro sebe.
Tak prý vás všechny moc napínám a musíte dlouho čekat na další díl. Nemůžete se na mě zlobit, ať mám nejlepší vůli, rychleji to nedávám.
Příště tím začnu a vy si můžete zatím jen domýšlet. Zatím tedy na shledanou.
2024 ©