Zamířili jsme do malé útulné vinárničky na trošku dobrého vínečka. Krásné prostředí, příjemná hudba a milá společnost je asi vždycky zárukou dobré zábavy.
A bavili jsme se opravdu dobře. Nebylo zrovna narváno a tak nikomu nevadilo, že jsme díky smíchu byli více hluční, než je normální. Tím smíchem nás všechny trumfovala Jitka.
Její živelný smích jsem na ní zbožňoval. S množstvím vypitého vína se zábava uvolňovala stále víc a my dostali chuť si trošku zařádit. Takže hurá někam, kde se tančí.
Dorazili jsme do klubu a tam už bylo oproti vinárně celkem narváno, ale to nám nevadilo. U baru jsem se posilnil sklenkou něčeho ostřejšího a vyrazil s Jitkou do tančícího davu.
V tlačenici na tanečním podiu jsme si byli s Jitkou hodně blízko a já jako ostříž hlídal, aby jí nikdo neublížil. Netuším, jak dlouho jsme se vyžívali tancem, než jsme dostali chuť na něco k pití. Posadili jsme se u baru a objednali si drink.
Oba jsme ho potřebovali. Na našem výletě jsme odpočinku zrovna moc nedali a nebylo divu, že už na nás padala i troška únavy. Najednou se vedle nás objevila Iva se svým přítelem a z jejich řeči jsme pochopili, že by se rádi vytratili a šli nejkratší cestou k domovu. Nebylo ani divu, venku před barem jsem zjistil, že jsou 3 hodiny ráno. Doprovodili jsme je tedy domů, rozloučili se a sami vyrazili pomalou procházkou k našemu hotelu.
Cestou jsme si povídali o všem možném, o našich přátelích, které jsme před chvílí opustili u vchodu do jejich hnízdečka, o večeru, který jsme spolu prožili a došla řeč i na nás dva. Co vlastně bude dál?
Malý otazník v tom našem vztahu pořád visel a my se pořád jako by zdráhali ho odstranit. Tuhle procházku jsme opravdu potřebovali, jak se později ukázalo. Ta malá otupělost z alkoholu nám viditelně rozvázala jazyky a my oba bez zábran řekli, co jsme měli na srdci.
Oba jsme si přiznali, že to co je mezi námi už není jen obyčejné přátelství. Jak jsme poznávali jeden druhého, přátelský vztah se přehoupnul v zamilovanost. Jen si bylo třeba tento fakt přiznat a hlavně Jitka se tomu trochu bránila.
Nemohl jsme se divit, nebylo to tak dávno, co odložila svatbu a svého přítele vlastně potkávala každý den. Najednou se objeví někdo jako já a její život nabírá zcela jiný směr. Tohle rozhodování jsem jí opravdu nezáviděl a snažil jsem se jí tlačit někam, kde být nechtěla. Jenže když mi přímo do očí řekla, že se zamilovala jako nějaká upocená šestnáctka, ztratil jsem na moment slova.
Objal jsem jí, políbil a sám přiznal, že jsem na tom podobně. Ano miloval jsem jí a poprvé v životě jsem se nestyděl to říct nahlas.
V tu chvíli jako z nás spadl obrovský balvan. S dobrou náladou jsme se procházeli po městě a najednou jako bychom nespěchali nikam, ani do hotelu ne. Aniž by to někdo z nás chtěl, začali jsme spontánně plánovat budoucnost.
Kde a kdy bude svatba, kolik budeme mít dětí apod. V tom návalu plánování mi Jitka navrhla, že bychom se mohli zastavit u jejich rodičů. To mě sice trošku zarazilo, ale nakonec proč něco odkládat když jsme jen pár kilometrů od jejího rodiště.
Souhlasil jsem a začal se těšit na setkání s jejími rodiči a zbytkem rodiny.
Tohle plánování ukončilo až svítání. Věřte nebo ne, ale my se procházeli celý zbytek noci. Dorazili jsme do hotelu a hned bylo rozhodnuto, co bude dál. Jitka vzala telefon, zavolala sestře a začalo balení. Ani jeden z nás se necítil unavený.
Pravda, trošku jsem se obával, jestli nemám ještě nějaký alkohol v krvi, ale rychlý výpočet množství,které jsem vypil a času, který uběhl mě přesvědčil, že není potřeba se bát.
Zabaleno jsme měli během pár minut, zaplatil jsem hotel, nasedli jsme do auta a vyrazili směr Jitčin rodný dům.
Jste zvědaví co nás čekalo v Jitčině rodišti? Jak nás přivítali její příbuzní? Zanedlouho se to dovíte.
P.S.Dlouho jsem nic neposlal, tak se to pokusím co nejrychleji napravit. Moc se omlouvám, ale nestíhám poslední dobou skoro nic.
2024 ©