Netušil jsem, že je to k Jitčiným rodičům tak blízko. Ani jsem se pořádně neusadil za volantem a projeli jsme kolem tabule označující začátek obce a po pár metrech mě Jitka nasměrovala do jedné uličky, kde asi v polovině zástavby stál patrový domeček, jenž byl cílem naší cesty.
Najednou se mi rozbušilo srdce a spánky začaly pulzovat jako varující kontrolka. V duchu jsem si říkal, jestli nejsem opravdu blázen, když se jdu představit rodičům.
Měl jsem trošku obavy z toho, jak zareagují, když zjistí, že jsem podstatně starší než jejich dcera. Bylo to asi na mě znít, protože se Jitka ke mně přitulila, dala mi pusu a uklidnila mě ujištěním, že bude stát vedle mě a a tak se nemám čeho bát.
Vystoupil jsem z auta, vzali jsme se za ruce a vyrazili cestičkou k baráčku. Byli jsme asi v půlce chodníku, když se otevřely vchodové dveře a z nich se vyřítila Jitčina sestra.
Vítaly se jako by se neviděly sto let. Bylo poznat, že se mají rády a jedna za druhou by dýchala. Došla řada na představování. Sestra Pavla si se mnou potřásla rukou a zcela spontánně mi dala pusu na seznámení. Popadla mě za loket a táhla rovnou k baráku.
Chrlila ze sebe spoustu informací, které jsem nebyl schopen vnímat.
Ani jsem se nenadál a už jsem stál před sympatickou paní, kterou mi Pavla představovala jako svou maminku. Tušíte správně, byl jsem vtažen do rituálu seznámení se s rodinou osoby blízké mému srdci. Jitka se vedle mě jen potutelně usmívala.
Ani jeden z nás asi netušil, co všechno ten den ještě absolvujeme. Události se na nás hrnuly silou laviny. SMS kterou Jitka ráno poslala Pavle stačila rozpoutat horečné přípravy na naší návštěvu. Jsem si jistý, že byl vyhlášen stav pohotovosti, pokud ne rovnou poplach. Na stole bylo připraveno lehké pohoštění a něco k pití, všeho druhu.
Měl jsem sto chutí vzít nohy na ramena a pláchnout. Na nějaké oficiality jsem nebyl připravený a už vůbec jsem neměl v úmyslu se nechat zatáhnout do rodiny. Nebylo ovšem úniku.
Usadili jsme se v altánku na zahradě a začala palba otázek a odpovědí. Všichni chtěli o mě získat co nejvíc informací i když bylo poznat, že se Jitka o mě musela už pořádně rozpovídat dříve. V jednu chvíli jsem už jen čekal otázku na termín svatby.
Překvapilo mě, jak rychle se všichni smířili s tím, že jsem o něco starší a hlavně, že nikomu ani nepřišlo na mysl pídit se po tom, co je vlastně s Jitčiným přítelem se kterým měla těsně před svatbou. Byl jsem přijat do rodiny rychleji, než jsem se vůbec nadál.
Naštěstí Jitka dostala dobrý nápad. Vstala a vytáhla mě na procházku, aby mi ukázala, kde vyrůstala. Asi poznala, že to potřebuju trošku vydýchat. Dobře udělala. Víc než hodinu jsme se procházeli, jen ten klid jsme jaksi neměli. To víte, malá vesnice.
Pořád nás někdo zastavoval a měl spoustu dotěrných otázek. Už mě nebavilo někomu něco vysvětlovat a tak jsme všem zvědavcům zamotali hlavy a potvrdili, že máme před svatbou.
Vlastně jsme ani tak moc nelhali. Sice ještě nebyla tak úplně v plánu, ale oba jsme nějak podvědomě tušili, že se náš vztah vyvíjí k něčemu trvalejšímu.
Po návratu k Jitčině domovu už bylo o jednu důležitou osobu v baráku víc. Jasně, byl to její tatínek. Kouknul na mě, něco zamručel, ale pak mi podal ruku a přivítal se se mnou. To nejhorší bylo tedy za mnou. Odpoledne se už pomalu měnilo v večer a my se zase usadili na zahradě. Spolu s Jitčiným otcem jsme se chytli slapské práce.
Stoupli jsme si ke grilu a se skleničkami vína v ruce se věnovali grilování. Povídali jsme si o všem možném, ale nejvíc ho zajímalo, jak to vlastně s Jitkou myslím.
Starostlivý otec. Neměl jsem důvod mu něco namlouvat a tak jsem mu vyjasnil, co se vlastně mezi námi vyvinulo a že je těžko říct, kam se to bude ubírat.
Asi jsem ho celkem i uklidnil, protože mi nabídnul hned tykání a to menší napětí najednou opadlo. Hned mi bylo líp a zapojil jsem se uvolněněji do zábavy, která se pak rozjela.
Co se dělo skoro celou noc u Jitčiných rodičů si přečtete příště.
2024 ©