Přála bych vám vidět, jak mě kdysi asi o deset let mladší hodně vzdálený bratranec ojel jako tu děvku.. Však docela jsem a nestydím se za to.
Vyrazily jsme po letech za vzdáleným bratrancem. Kdyby tak někdo tušil, co se stalo asi před deseti lety..tak jen abyste byli v obraze..
Já byla těsně po výšce a bývalý mě zbouchnul a nechal. Utekla jsem z domova a jela s brekem za tetou. Potřebovala jsem někoho, abych to ze sebe dostala. Zoufalá a taky měsíc neošukaná jsem tetu doma nenašla. Jen na lavičce seděl právě Honzík.
Bratranec,tehdy mu bylo asi 16. Bylo už tenkrát vidět, že se z něj stává prima chlap. Hladil psa a koukl na mě. Jen ztuhl, když viděl, jak utrápená jsem byla. Odnesli to ti dva. Vrhla jsem se na ně a Honzík v šoku nestihl ani pozdravit...
Tiskla jsem se k Honzíkovi a všechno to na něj chrlila a on jen, že se všechno vyřeší a tak. Byl hrozně milý a nedával mi šanci, abych si zoufala. Hladil mě ve vlasech a já mu brečela na klíně. Kdyby tak takový borec byl ten můj hajzl Karel. Jenže..
V návalu emocí jsem na toho borečka dostala šílenou chuť. Normálně něco nemyslitelného, ale teď jsme byli sami. On byl celkem šikovný a já věděla, že se mu líbím.
Párkrát jsem si při našich setkáních všimla, jak mu ze mě stojí a jak mě doslova hltá.
Teď jsme se k sobě tiskli a já se pokusila o pusu. Oplatil mi jí a během vteřiny jsme se vášnivě líbali a hladili. Naše letitá touha byla vzájemná. Stál mu jak na povel a já stáhla ramínka šatů.
Zabořil hlavu do mého povoleného dekoltu a zuřivě líbal, postupoval na krk a já v úžasné rozkoši zakláněla hlavu. Pes byl už zřejmě vycvičený a klidil se pryč.
Bez jakýchkoliv obav mě položil venku přímo na lavičku. Nevím, jestli už někoho měl přede mnou, ale rozhodně si věděl rady. Ležela jsem polonahá u tety na zápraží a Honzík na mě vytáhl ten svůj klacek. Byl o třetinu větší, než Karlův. A krásně prohnutý.
"Tak mi ukaž, co s ním umíš, ty tygře"
A zajel do mě, až jsem vyjekla, že se i pes otočil a štěknul. Šlo mu to, ale jak byl nadržený a to víte...mladí výdrž ještě postrádají, stříkal za pár minutek do mě.
Jenže já byla tak překvapená a hlavně nadržená, že mi to šlo brzy taky. Nepřestal, byl v mžiku znovu připraven a ještě jednou, tentokrát dobrých dvacet minut jsme si to rozdali. Pořád ještě plná emocí a překvapená z toho, co se děje jsem si užila jak s Karlem nikdy.
Honzík mi udělal prvotřídní klín a vytlouk Karla ještě za horka, jak se říká.Znovu mě naplnil a já byla celá vyšukaná. Zvlášť jak jsem nebyla po takové době zvyklá. Ono ani s Karlem to nikdy nebylo nic extra. Většinou pár minut a dost.
Najednou jsme zaslechli, jak teta přijíždí se svou škodovkou domů z práce. Rychle jsme se upravili a já se snažila dělat smutnou. Jenže po tom krásném šuknutí nebylo po pláči a smutku ani stopy. Honzík rychle pustil jednu z mých oblíbených písní a já se z lítosti znovu trochu rozbrečela.
"Hej, Lenko, vstávej, už jsme u Brázdů." křičela na mě od volantu Adéla.
"Ahoj holky, čau Leni, ty vypadáš fantasticky" vítal nás Honzík a za ním jeho tři holky. Dvě malé princezny a jedna velká, teda taky jí ten šuk koukal z očí. Vybral si dobře.
"No však ty taky...vlastně jsi se skoro nezměnil, poznala bych tě i po slepu" a při objetí jsem nezištně zkontrolovala jeho nádobí.
Usmál se tím kurevnickým způsobem a mě zase vlhla a to i před jeho mladou ženou. V úplně jiné roli, oba se závazky, ale stále touha jako tenkrát. To zas bude něco, už se těším, až si ho odchytím samotného..
To, že starý dupec nerezaví vám povím příště. Jestli chcete...
2024 ©