Sestřenice Jana se jako obchodní zástupkyně jedné firmy prala o každou zakázku.Jednou ji podnik poslal do výběrového řízení na zakázku v malém městě.Zde ji chladně přijal ulisně se chovající starosta. Když mu popsala vizi naší společnosti, aniž by se zeptal na jedinou otázku, pravil: 'Přesvědčete mě'
Jednání s tímto představitelem přestávalo být férové.
'náš návrh je bezkonkurenční. Přidá nám na něj EU a ještě budete mít veřejnou akci!'
'A co ja z toho? Přesvědčíte mě konečně?'
'Jak to mám udělat?'
"Na kolik se ceníte?"
"Co prosím"
" Řekněme dvacet tisíc?"
"No dovolte?"
"Já bych za vás těch dvacet dal"
Pro Janu to byla těžká chvíle.
"Dvacet?" Ano.
"A šlo by to dvakrát deset?"
"Pul před a pul po vybrání?"
"Ale jo, líbíte se mi."
Načež si Jana mimo jiné v sukni a sexy kozačkách sedla na hromadu papírů, dala nohy od sebe. Chlípný starosta vstal a boulící se kalhoty s kapkou nedočkavosti na poklopci nechal spustit.
Jana moc dobře uměla. A tak během chvíle byl starosta vzrušený tak, že mu z něj žlutě teklo.
To už jen Jana zatla zuby, přiložila ruku k dílu a po pár tazích byla za hekání ulisného páprdy kaluž lepivého materiálu na stole.
"Tak a teď si starosto za tu desítku užijem."
Jenže jeho postarší ptactvo se rozhodlo nelétat. Už dávno viselo hlavou dolů jak netopýr.
"Tak copak pane, šoustáme!"
"Promiňte slečno, necháme to být. Váš návrh zcela jistě projde."
"A co dáte víc?" "Co prosím?"
"Snad nechcete, aby se lidé dověděli, co se tu stalo? Navíc nic co by vám lichotilo.."
"No dobře, co chcete?"
"Vyhranou soutěž a za dobře odvedenou práci výhradní smlouvu na další zakázky."
"Jste potvora, ale co..tím jsme skončili!"
"A kdy těch dalších deset? Docela dobře vydělané peníze."
"Zmizte už!"
To bude mít šéf radost, povídala si cestou domů Jana. A já na provizích..nechtějte vědět..
Ale na šuk si můžu nechat zajít chuť..
2024 ©