Uvítání

Řeknu vám, to byl zas jednou nápad...

jet na Erasma do Norska. Zvlášť když je tam v zimě tma od nevidim do nevidim a alkohol se pije jen ve vyhrazený čas. A to stípko? Škoda mluvit.

Tak na měsíc jako kapesné. Ale co další dva měsíce? No nic, je třeba sehnat přivýdělek.
Na ubytovnu jsem přijel mezi prvními, pokoj jen pro mě. Ostatní přijedou za tři dny, aspoň to tu trochu poznám sám.
Druhý den jsem se dopoledne vydal za krásami městečka a okolní přírody, brzy jsem zašel do kavárny dát si kafe a něco na posilněnou. Příjemný rodinný podnik, obsluha holčina tak kolem třiadvaceti.
Zašel jsem na toaletu, vida..společná umývárna.

Při odchodu jsem se nechtěně srazil s další dívkou, ne nepodobnou té z kavárny. Vyhrkl jsem ze sebe jen: "sorry!". Ona jen, že je vše ok a že se to tu stává běžně. Jenže já?..natržená půlka lýtka.
Zatáhne mě do kumbálu s lékárnou a ošetřuje..je to moc příjemný.

Až moc příjemný. Najednou cítím, jak se ve mě probouzí hormony a ona si toho bleskem všimne. Zrudne jako rajče, ale po chvilce neodolá a rukou přejede přes můj rozkrok.
To si nenechám líbit a pohladím její prsa.

Během chviky jsme se na sebe vrhli a já cítil, jak mi jezdí přes tu roztrženou holeň. Tekla z ní krev. Zadržoval jsem bolest, ale to mě ještě vybudilo k lepšímu výkonu.
Najednou mě stiskla a snažila se utišit její rozkoš.

Nechtěně se mě pustila a sjela mi po lýtkách, když jsem na ni při mé neskutečné bolesti začal stříkat.
Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí rázná žena, že by máti těch dvou? Co tu děláte? 
Mami, potřeboval ošetřit..
Od té doby mám práci, stravu a..sem tam i druhé bydlení..