Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu, míru, možná i lásky... pokora a tak dále, že? Pokoj lidem dobré vůle. A tak přesně podle tohoto motta, jsme se zachovali i my. Štědrý den byl nádherný. Celý den jsme se provokovali a jak jiní mají pust, tak u nás ten pust není o jídle, ale o sexu. Víte co to dá práce, když máte moře času, čekáte na ten krásný večer a nesmíte si dupnout. Pust není o zlatém praseti, jak se traduje
jinde, ale já sním o zlaté pičce.
Jak se ta má micinka oblékla do toho nejelegantnějšího, co v šatníku našla a i já si vzal oblečení, ze kterého tradičně jak se říká uchcává. Při smažení kapříka se tak vrtěla, že jsem brzy už nevěděl, kde mi hlava stojí a pust nepust, přitiskl jsem se k ní zezadu a vyhrnul ty jemné šaty. Nejdřív se pokusila mě odstrčit, ale po chvilce se jí samým chtíčem a díky mým rtům na její hebké kůži podlomily kolena.
Tak tak, že jsem ji chytil. Položila jednu nohu na kuchyňskou linku a rukou mi vjela do gatí. Chvíli mě pohonila a já ji líbal na šíji a pevně držel. Dráždila mě, i když byla celou dobu prdelkou ke mně. Vzápětí mě nadržená nechala vklouznout do svého nitra. Snažili jsme se hlídat smažení, ale copak to šlo? Nadrženost obou neznala mezí a tak jsem jí brzy dupal jako o závod. Jen se natáhla aby vypnula plotnu.
"Dělej už, pust je na hovno, chci... ať mi to uděláš hned teď. Teču tu celý den pro nic za nic?" a usmála se mrduchtivě jak to je nejkrásnější. "To si piš, ale to čekání bylo docela přínosný"
"Už mlč a šoustej!"
"To si piš" "Vyšukej mi mozek z hlavy, zlato"
Hladil jsem ji tu dokonalou nožku na kuchyňské lince, zajížděl hluboko do její dírky. Tělo a hlavně ty dlouhé vlasy jí voněly na celý dům. Zezadu to bylo úžasně, však je to naše nejoblíbenější poloha, až jí přepadl rychlý nenápadný orgasmus. Takový ten drobný, ale příjemný. Hned jsem si rád lízl. V takovém okamžiku je její šťáva sladká jako nikdy a přeci ještě tolik nezkalená mými...
Lízal jsem tu vlhkou mušli, což opětovala hlazením a v těch nejhezčích chvilkách stisknutím. Znovu se jí podlomila kolena, ale tentokrát už to byla asi síla. Vylezla si bez potřeby mé pomoci na linku a roztáhla nohy.
"Tak už dost cukrování, šoustej, aspoň bude mít Ježíšek dost času." Ten najednou nenasytný ďábelský výraz v očích mě vyzval k bohulibé činnosti. Dlouze a silně jsem do ní rejdil, sem a tam jak obří píst. Dala mi nohu na rameno a já se o ni opřel tváří.
Činil jsem se a ona stejně tak. Pod ní se postupně zvětšovala loužička. Šoustalo se nám tak skvěle, že to z ní i s mým přispěním teklo jako při jarním tání. Smyslně křičela a ani já nebyl nejtišší. Nešlo to. Taková vánoční dupačka se rozpoutá jen jednou v roce. Šoustali jsme divoce jak zvířata. Zrovna když jsme byli v nejlepším, zazvonili známí, co měli pobýt s námi.
"Ser na ně, šukej dělej, já už budu, bože, to je mazec"
"Ja už taky" "Dělej, to je nářez zlatoooooo"
Ještě asi třikrát zazvonili, ale kamarádka, která má jako jediná od našeho domu klíč, tak si zřejmě ve strachu o nás odemkla. Oba vběhli do kuchyně krátce po tom, co jsem do ní našil plnou dávku a Valerie se pomalu dochvívala z neobvyklého vrcholu. Ti dva zůstali stát jako opaření. Z několika vteřin ticha jsme se to snažili posunout situaci z lehkého faux pas...
"Tak Nesem Vám noviny, poslouchejtééé..."
2024 ©