„Dobrý den, dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Marek a osobní oddělení vaší firmy mě sem posílá, abych prověřil a zhodnotil vaše dovednosti v cizím jazyce. Slyšel jsem, že se chystáte někam do zahraničí…?“ Téměř automaticky odříkávám úvodní fráze, což mi dává prostor soustředit se na jiné, zajímavější věci. Mohu si např. dobře prohlédnout žlábek vykukující z jejího výstřihu a mlsně pozvednout obočí, když se otočí a ukáže mi, na čem celý den sedí. Ano, jsem učitel, lektor, coach, školitel…atd. nazývejte to, jak chcete, ale mě v podstatě jde jen o to jedno. A někdy i o dvě, obě dvě.
Přepínám svou mysl opět na práci a začínám vnímat fakta. Jmenuje se…, ale co, vždyť to je jedno, a ve firmě se uchází se o vyšší pozici, kde je nutná komunikace se zahraničím. Zahajuji tedy průzkumnou konverzaci v angličtině a její odpovědi mě doslova šokují, z výslovnosti mi běhá mráz po zádech a slovní zásoba napovídá, že neuspěla ani ve studiu němčiny. Za půl hodiny toho mám dost, už to nemohu vydržet. Zhluboka se nadechnu a odměřeně jí sdělím, že to, co mi právě řekla, by jí nerozuměl ani překladač Google.
V tu chvíli svých slov trochu zalituji, protože je na ní vidět, jak jí to zasáhlo. Skloní hlavu a vlasy mi tak na chvíli zakryjí výhled na její prsa, která se snažím tajně sledovat už od začátku. Následně mi pohlédne do očí a tiše přiznává, že tento výsledek tušila a že pokud si o tom přečte její nadřízený, může rovnou začít vyplňovat formuláře na pracáku. Zoufale se ke mně naklání a téměř šeptá: „Já se ale opravdu snažila, a jestli pro to můžu ještě něco udělat…“ nedopoví.
Místo odpovědi zlehka pootevře ústa a našpulí je. Jakoby překvapeně se posadím do volného křesílka v její kanceláři a zeptám se, co konkrétně má na mysli. Zvedne se a dojde až ke mně. „Co kdybyste mi dal ještě jednu šanci a ohodnotil moje jazykové dovednosti i v jiných oblastech?“ Olízne si rty, nejistě se ke mně nakloní, čímž mi umožní vidět téměř vše. Možná bych mohl zahlédnout i mašličku u kalhotek „Tak v téhle oblasti máš už dávno za jedna,“ pomyslím si, ale nemám na to moc času, protože ucítím její parfém a vzápětí i její rty.
Sedá si mi na klín a začíná mě líbat. Tře se o mě celým tělem. Oba víme, o co jde, a tak se moc nezdržuji a rukama kopíruji její v sukni stísněný zadeček a pospíchám po bocích na prsa, která se jí zvedají vzrušených dechem. Zasyčím překvapením, když mi vjede jazykem do ucha. Ona to opravdu myslí vážně… Zaznamenám její ruku, která už zápasí s páskem a hledá nejkratší cestu k tomu, o čem si myslí, že jí zajistí setrvání ve firmě. Když ho najde, přesune se dolů a konečně mi ho vezme do pusy.
Dívá se na střídačku na mě a na moje už skoro tvrdé péro. Má dost co dělat, aby si nevyrazila zuby, jak vášnivě mě honí. Zase mi běhá mráz po zádech, jenže tentokrát mi to dělá neuvěřitelně dobře. Najednou přestane, což mě vůbec nepotěší, ale hned si to napraví rozepnutím halenky a v zápětí i podprsenky, ze které se doslova vyvalí příjemné skvostné trojky. Vezme ho mezi ně a drží, abych si mohl zajezdit. Její dudy rozmazávají moje kapičky touhy a krásně se lesknou…
Určitě se jí to taky líbí, protože si zároveň mne bradavky a celá zčervená v obličeji. V tom zazvoní telefon a ona se vyděšeně vrhne ke stolu, aby ho zvedla. Sedne si při tom na stůl a snaží se, aby její hlas zněl pokud možno normálně, což se jí rozhodnu výrazně ztížit tím, že se jí rozhodnu ošukat. I se sluchátkem v ruce jí položím na stůl, vytáhnu sukni a i přes její němé protesty odsunu střed kalhotek. Ona při tom cosi zmateně vykládá do telefonu, neustále se ptá a opravuje, protože jí musí znervozňovat fakt, že se k její odhalené kundičce blíží můj klacek.
„Ne, ne, pane řediteli, ještě nejsme hotoví, pan lektor si vyžádal více času…Ano, ro-zu-mím, v pořád-kuuu, pane řediteli, zatím vypadá spokojeně, dobře, pane ře-di-te-li, pošlu ho pak za vá-mi…“ Její hlas se třese, protože se třese celé její tělo, do kterého dlouze přirážím. Pokládá telefon a spěšně mi říká, že si musíme pospíšit. To mě podráždí. Zvednu jí nohy na svá ramena a než to rozjedu, chci jí ještě trochu potrápit. Zašátrám rukou v jejím klíně a pomalým přejížděním v její puklině najdu ten citlivý hrbolek. Zalapá po dechu:
„Anooo….ach…prosím…tam, tam…“
„A víš, že ti dělám velkou laskavost? Uvědomuješ si, jak moc ti tohle pomůže?“
Pokládám tyto kruté otázky a stupňuji tvrdost mých zásunů. Chytne si svoje nalité kozy a kňouravě odpovídá: „Jooo…, hrozně si toho vážím.“
„Čehooo, si vážíš“ chci slyšet. „Toho jak mi to děláš…ano…zasloužím si vomrdat, jsem špatná studentka…“
Víc nepotřebuji slyšet. Vystoupím z ní, otočím ji prdelkou k sobě, rukama roztáhnu půlky a ústy se přisaju k její pičce. Je měkká a promazaná ženskou šťávou. Zhluboka se napiju, narovnám se a zase jí ho tam vrazím. Plácnu jí přes zadek, až se objeví obrys mé dlaně. Vyjekne leknutím a snad instinktivně se snaží ucuknout před další, a proto si její vlasy omotám kolem zápěstí a začnu ji naposledy šukat. Mrdám jí naprosto bezohledně a chci se jen udělat, a proto mě překvapí, jak se jí začne stahovat a doslova mě vtahuje dovnitř. Všímám si, jak mi vychází vstříc a vůbec se nenechá zahambit v tvrdosti. „Ano, jo, takhle to chci, já už asi budu, pospěš si“
Zatlačím jí na záda, abych jí znehybnil na desce stolu a jako bych jí chtěl přibít, zatloukám jí do prcinky svůj kůl. „Pojď, dělej, udělej se, můžeš klidně dovnitř,…. Tahle informace mi v rozhoupaných koulích otevře stavidla a už se to hrne ven. Jenže já to chci vidět. Po prvním stahu ho vyndám a postříkám jí vlasy, záda i prdelku. Moje mrdka z ní stéká a rozpíjí se na bílých papírech a deskách, co má rozložené po stole. Škodolibě jí na to neupozorním a oblékám se.Nashle. Teď půjdu zhodnotit tu brunetu z PR. Už se na ten „styk s veřejností“ těším.
2024 ©