Cesta dom je krátká jenže tentokrát mi přišla nekonečná.
Nějak sem si to vše co se dnes stalo nemohl srovnat v hlavě.
Přišel jsem dom a jediné na co sem mel chuť bylo si lehnout do postele.
Ležel jsem ale stále jsem všechno nějak nechápal.
Několikrát jsem se štípl jestli to vše není jen sen.
Jenže on to nebyl. Snažil jsem se usnout jenže se to stále nedařilo. Nejsem si jist kdy se mi to povedlo ale jsem si jist, že to bylo hodně pozdě.
Vstával jsem až na oběd.
Nějak sem na jídlo neměl ani pomyšlení takže jsem se v tom spíše jen porýpal.
Rodiče se divili co semnou je, jenže já jim to říct nemohl.
Sotva jsme dojedli zazvonil zvonek.
V duchu jsem si jen řekl: ,,ach jo“.
Moc dobře jsem totiž věděl kdo to je.
Mamka ji pozvala iniciativně dál. Měl jsem z toho ohromnou radost. Seděl jsem s ní a s rodiči a bratrem u jednoho stolu.
Taťka najednou vstoupil do skvělého rozhovoru v kterém figurovali úplně všichni, jen já nějak neměl náladu.
Dnes večer pojedem navštívit babičku.
Bratr hned na to že je to super. Už sem se chtěl taky radovat když v tom se ke mně naklonila Mirka a jen suše řekla: ty nikam nejedeš.
Úsměv mi z ničeho nic klesl.
Na rychlo jsem se tedy vymluvil že už večer něco mám, takže pojedu až jindy.
Rodiče nic nenamítali. Vypadalo to že bude o čem vykládat až do večera když to stopla Mirka, tím že ještě musí pomoct doma babičce, a prej ať se ji ozvu v kolik večer.
Rozloučila se a odešla. Normálně když se na něco těšíte čas strašně letí ,jenže teď to vše strašně uteklo. Naši odjeli a ani půl hodiny na to u nás byla Mirka s nějakými věcmi.
Otevřel jsem s pozdravem čau. V tom jsem dostal facku a ani jsem nechápal za co.
Budeš mi vykat a říkat paní vysvětlila mi hodně rychle Mirka.
Šla do koupelny a vyšla oblečená jako včera.
Poručila mi ať se svléknu a kleknu k topeni. Někde za zády vytáhla provaz a už jsem ho měl omotán kolem rukou a následně kolem topení.
Klečel jsem tam nahý svázaný a s pérem v pozoru.
To už není možné. Absolutné mě neposlouchal. Přišla ke mě a jen mírně mě kopla do koulí.
Nějak mě ta situace začala vzrušovat. Už si pochopil kdo tu vládne? řekla mi při pohledu do očí.
Ano tiše jsem odpověděl. Ano co?
Najednou mi došlo že sem něco zapomněl. ,,Ano paní“ jen sen a mě škaredě podívala a nic neřekla.
Podala si dva kolíčky na prádlo které rychle našli své místo na bradavkách.
AAUU bylo jediné co ze mě vyšlo. Nahodila úsměv a začala se hrabat ve svých věcech.
Ještě jsem ani neviděl co vytáhla ,ale už mě tím praštila přes břicho. Kde ona ty důtky korzet a to vše vzala?
Proletělo mi hlavou. Mlátila mě a bolelo to čím dál víc.
Začal jsem řvát na celé kolo což jí se zrovna nelíbilo.
Položila důtky na zem a šla někam na vrch.
Asi za 10 minut se vrátila s trenkami. Jenže to nebyli moje.
Cože? Bráchovy trenky? Co snima chce dělat. Dala mi je k obličeji a jen prohodila: ,,čichni, tvůj bratříček stříká do trenek.
“ Fuj. To je nechutné bliklo mi v hlavě. A teď je pěkně olížeš.
To nemyslíš vážně sem na ni vyhrkl. Facka na sebe nenechala dlouho čekat.
Zmáčkla mi koule a řekla dělej. A v tom jsem začal lízat bráchovo zaschlé sperma. Bylo to nechutné ale ona se při pohledu na mě náramně bavila.
Když ji ten pohled omrzel strčila mi je do huby, prej abych tak neřval a pokračovala v mlácení mého už tak červeného těla.
Nevím jak dlouho to trvalo ale myslel sem ze omdlím.
Začal jsem kývat hlavou aby pochopila že potřebuju něco říct. Vytáhla mi teda trenky se slovy co chci?
,,Mám žízeň“.
Zvedla se a za chvíli přišla s plnou sklenkou. Nachystala jsem ti piti. Určitě ti bude chutnat.
A jen trochu mi toho naléla do pusy. Co to je?
Sem se jí s kyselým výrazem zeptal. Má moč. Chutná ti?
A všechno to vypiješ jasné? Chtělo se mi řvát. Cítil jsem se absolutně ponížen. Vše mi vléla do pusy a radši sem se snažil říkat že je to nejaké skvělé pití.
Ještě párkrát mě ztřískala ale pak si všimla že už je dost hodin a naši by se mohli vrátit.
Odvázala mě teda a šla se přesléct.
Byla nachystaná k odchodu, když si všimla příchozí smsky že prej zítra večer se půjde ke kámošovi na chatu.
V duchu sem si oddechl že zítra mě aspoň nic nečeká.
Odešla a s úsměvem mi řekla čau zítra. Jenže mě moc do smíchu nebylo. Aspoň že čtvrtek mám už za sebou.
První díl najdete zde http://lucie.quicksnake.cz/Muzi-v-akci/Zvrhla-hra
2024 ©